Dějiny architektury

Architektura je tradičně považována za „královskou“ disciplínu umění a vždy bylo zdůrazňováno její přednostní postavení. Poskytuje totiž člověku přístřeší a zázemí nejen pro něj samého, ale i nejrůznější „instituce“ – náboženské, politické, veřejné, hospodářské, kulturní ad. Architektura nás také bezprostředně, fyzicky obklopuje a v našich běžných životech se jí a jejímu působení nelze vyhnout. Její význam spočívá ve společenské prospěšnosti a také v tom, že poskytuje ve své výzdobě rámec a prostor pro další umělecké projevy. Není také bez významu, že hlavní umělecké styly, jak je dnes známe (románský, gotický, renesanční, barokní) byly definovány na základě architektonických prvků.

Seminář dějin umění je tradičně zaměřen na hledání cest k výkladu architektury jak v rámci konkrétních staveb/architektur, tak ve smyslu různých způsobů a reflexe stavění. V tradici výzkumu architektury zanechali výraznou stopu badatelé jako Václav Richter, Zdeněk Kudělka či v současnosti Jiří Kroupa. Dominantní akcenty našeho studia vždy představovala především architektura barokní a moderní 20. století, ovšem zkoumání stavební kultury pokrývá i všechna ostatní období, jak dosvědčují nejen publikace členů Semináře dějin umění, ale rezonuje to i v tématech obhájených diplomních prací. Zkoumání architektonického díla předpokládá vedle principů obecně platných pro dějiny umění (kritika pramenů, jazykové dovednosti, historické a kulturně historické znalosti ad.) především kultivaci schopnosti vizuálně porozumět stavbě, její dispozici, vnitřní struktuře, stejně jako vnější charakteristice a působivosti.

Poznání stavby ve smyslu historickém, formálním a stylovém je však jen počátek. V Semináři dějin umění klademe důraz na zkoumání a poznávání („vyšetřování“) staveb v jejich společenském a historickém kontextu. Architektura není analyzována jen jak forma, ale spíše jako „stavební úloha“, kdy jsou odkrývány motivace jejího vzniku, způsoby a podmínky, za kterých se utvářela, jak byla využívána a vnímána. Pouze vysvětlení všech okolností, které provázely budování a působení konkrétních architektur nám pomůže vysvětlit záměr a smysl staveb, jež nás všudypřítomně obklopují. Jen tak můžeme porozumět jejich jedinečné formě i obsahu, které vznikaly v symbióze schopností a představ stavitelů/architektů a stavebníků, stejně jako následného „života“ staveb. To vše dohromady utváří unikátní „význam“ architektur situovaných, do jedinečného prostředí, v němž vznikly. Nalezení a zprostředkování tohoto „významu““ či „smyslu“ dnešnímu divákovi je prvořadým úkolem těch, kteří ze Semináře dějin umění odcházejí jako kvalifikovaní historikové umění.

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info