Moderní a současné umění

Oblast moderního a současného umění patří na Semináři dějin umění mezi nepostradatelnou součást jeho profilace, logicky odpovídající významu, který hraje v současném světě i uměleckohistorické praxi. Ta u absolventů klade vysoké nároky právě na znalosti umění přelomu 19. a počátku 20. století, meziválečné a poválečné moderny, nejrůznějších projevů současné tvorby, ale i více akademických a tradicionálních poloh, objevujících se paralelně vedle avantgardních a modernistických postojů. Podstatná část uměleckých artefaktů, které spravují veřejné a soukromé instituce či se s nimi obchoduje na uměleckém trhu, totiž pochází právě z tohoto období. Jedním z potřebných těžišť současného uměleckohistorického výzkumu se také stává pramenný výzkum soudobých dějin a uměleckého provozu, zasazený do sociálního kontextu. Vzrůstají tak nároky nejen na teoretická a metodologická východiska vzdělávaných historiků umění, jejich jazykové vybavení a kulturně-historický rozhled, ale i na kritické vizuální znalectví nejrůznějších uměleckých projevů: malba, kresba, grafika, sochařství, fotografie, design či nová média.

Ve výuce se tak soustřeďujeme nejen na tradiční seznámení s vývojem moderního a současného umění v domácím a zahraničním (zvl. v evropském a transatlantickém) prostoru a jejich vzájemné vazby, ale také na aktuální vizuální teorie a teorie obrazu, historii a současnost umělecké kritiky, teorii a praxi uměleckého sběratelství a mecenátu, archivní a provenienční výzkum či provoz domácích a zahraničních muzeí a galerií. Současně sledujeme, nakolik se v tvorbě výtvarných osobností moderních epoch proměňují tradiční umělecké úlohy (portrét, krajinomalba, zátiší). Podporujeme také studenty na zahraničních pobytech, kde se mohou seznamovat s exilovým českým uměním i vzájemnými vztahy ve středoevropském prostoru.

Seminář dějin umění na poli umění 20. a 21. století usiluje o přípravu erudovaných teoretiků, historiků, kurátorů či kritiků schopných samostatného uplatnění v příslušné oblasti uměleckohistorické praxe, ať už jde o provoz veřejných sbírkotvorných institucí, galerií současného umění, památkových či pedagogických pracovišť, odborných periodik či akademické prostředí. Důraz je kladen nejen na osvojení a propojení teoretických a praktických znalostí, odpovídajících současným mezinárodním poznatkům a vzrůstající interdisciplinaritě, ale také na klíčové schopnosti písemného a ústního projevu v nejrůznějších stupních odbornosti, schopnost analýzy a interpretace konkrétních jevů ve složité problematice moderního a současného umění, samostatné kritické reflexe problému a hledání cest jeho řešení.

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info