SMArt Talks: Raně avantgardní instituce ve střední Evropě: Infrastruktury umění mezi impérii

Srdečně Vás zveme na poslední přednášku z cyklu SMArt Talks, který pořádá Centrum pro moderní umění & teorii. Přednáška proběhne již ve čtvrtek 12.12. 2024 v Knihovně Hanse Beltinga v 18:00. Naší poslední přednášející je prof. Marie Rakušanová, Ph.D., která působí na Katedře dějin umění FF UK v Praze. Specializuje se na dějiny evropského moderního a avantgardního umění a metody dějin umění. Abstrakt přednášky naleznete níže.

12. 12. 2024

Bez popisku

Abstrakt

Avantgardy měly ambivalentní vztah k institucionální infrastruktuře, který souvisel s jejich antisystémovým zaměřením. Také v prostoru středovýchodní Evropy se setkáváme s hlasitými výzvami avantgardistů k reformě či ničení uměleckých institucí. Je však zřejmé, že když srbský umělec Petar Dobrović volal v roce 1919 po destrukci muzeí, měl jeho apel odlišný kulturní rámec, než podobné zvolání Filippa Tommasa Marinettiho ve futuristickém manifestu, publikovaném v roce 1909 v pařížském Figaru. Přednáška se zamyslí nad specifiky institucionální infrastruktury středoevropských a východoevropských avantgard v první třetině 20. století. Přestože politicky prošel region středovýchodní Evropy po první světové válce velkou politickou transformací, která se projevila zejména vznikem řady nových národních států, kulturně se stále musel vyrovnávat s geopolitickou pozicí „mezi impérii“ a jejich soupeřícími zájmy a ambicemi. Také středoevropská a východoevropská avantgarda musela při zakládání svých institucí čelit „inter-imperiální“ instrumentalizaci kulturní infrastruktury a to i v případech, kdy východiskem byla její absence. Navigovala v prostoru neustálého napětí a často podvratně využívala kolidujících politik různých impérií pro prosazování vlastní avantgardní agendy. Avantgardní instituce ve střední a východní Evropě však nelze idealizovat a jejich činnost interpretovat čistě jako výsledek snahy vyzdvihnout hlasy, které byly v rámci „inter-imperiálního“ soutěžení umlčovány. To ostatně nebylo podstatou kulturního a politického programu středoevropských a východoevropských avantgard a jejich instituce tak přinášely jak pozitivní změny stávajícího řádu a infrastruktury ve prospěch dříve marginalizovaných skupin společnosti, tak zachování statu quo, či dokonce jeho upevnění prostřednictvím specifického přivlastňování teorií eugeniky, rasismu, misogynie nebo v určitých segmentech fungování avantgardních institucí díky využívání tvůrčí a pracovní síly v liberálním či autoritářském kapitalismu.


Více článků

Přehled všech článků

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info