Seminář dějin umění

byl založen v roce 1927 jako druhá uměleckohistorická instituce v tehdejším Československu. Prvním ředitelem „sekce“ (plnohodnotnou katedrou se stala až v roce 1952) byl Eugen Dostál (1889–1943), znalec středověkého umění a žák profesora Maxe Dvořáka na vídeňské univerzitě.

Stejně jako celá univerzita čelila katedra pravděpodobně nejvážnější výzvě v roce 1939 po nacistické okupaci Československa. V listopadu 1939 byla univerzita uzavřena jednotkami SS a gestapa a zaměstnanci i studenti buď přišli o práci, nebo byli přeřazeni na práce v průmyslu a stavebnictví. Mnozí byli také deportováni do koncentračních táborů, z nichž se řada z nich již nikdy nevrátila.

Univerzita byla znovu otevřena v roce 1945 po osvobození. Dostálovým nástupcem se stal Albert Kutal (1904–1973), jeden z prvních studentů této katedry a – stejně jako Dostál – znalec středověkého umění a architektury v Čechách a na Moravě.

Komunistická vláda a vnucování ideologických dogmat jen stěží podporovaly rozvoj svobodného myšlení a vědeckého bádání, přesto se katedra nadále rozvíjela a byla významným centrem výzkumu a výuky. V poválečném období také získala řadu různých identit, které odrážely měnící se představy o místě dějin umění jako oboru.

V letech 1952–1961 se stala součástí většího oddělení, které zahrnovalo estetiku, klasickou archeologii a muzikologii. Poté byla spojena s etnografií a v roce 1965 byla připojena k výtvarné výchově, přičemž vedoucím katedry byl malíř Bohdan Lacina (1912–1971).

Sedmdesátá léta přinesla další změny; opět byla spojena s muzikologií a do roku 1989 se stala součástí většího oddělení, jehož vedoucím byl Jiří Vysloužil (1924–2015), hudební vědec 19. a 20. století.

Její poslední inkarnací před sametovou revolucí v roce 1989 bylo oddělení marxisticko-leninské estetiky a teorie a dějin umění. Navzdory politickým zásahům, které takový název implikuje, historici umění nadále produkovali kvalitní vědecké práce; k významným badatelům patřili Zdeněk Kudělka (1926–2000), historik architektury, jehož práce sahaly od baroka až po modernismus, a Ivo Krsek (1922–1993), jehož specializací bylo malířství 17. a 18. století.

V roce 1990 byla katedra obnovena jako samostatný Seminář dějin umění, který vedl nejprve Zdeněk Kudělka a poté v letech 1992–2001 Jiří Kroupa, Lubomír Slavíček (2001–2012) a v letech 2012–2019 Ondřej Jakubec. V roce 2019 nastoupila do funkce vedoucí oddělení historička barokního umění Radka Nokkala Miltová.

Přes četné diskontinuity v historii zůstaly některé rysy semináře konstantní. Na Dostálův zájem o architekturu navázaly a pokračovaly v něm další generace badatelů, včetně Jiřího Kroupy. Stejně tak lze Dostálovo a Kutalovo zaměření na středověké umění považovat za předchůdce jednoho z našich výzkumných center: Centra raně středověkých studií. Již od svého vzniku se toto oddělení vyznačuje schopností spojit péči o bohaté umělecké a architektonické dědictví Brna, Moravy a českých zemí s aktivním zapojením do soudobého mezinárodního myšlení a vědy. Díky mnoha zaměstnancům, kteří pocházejí mimo jiné z Itálie, Maďarska, Velké Británie, Rakouska a Německa, pokračuje seminář v této mezinárodní tradici dodnes.

– podrobná historie Semináře dějin umění do roku 1997

Text byl publikován v: Jiří Kroupa, Sedmdesát let dějin umění v Brně. in: Jiří Kroupa - Lubomír Slavíček, Almanach 1927-1997. Sedmdesát let Semináře dějin umění, Brno 1997.