Eugen Dostál

byl významnou postavou své generace, přesto se neřadí k osobám historiků umění, jež by pat­řily ke všeobecně známým protagonistům svého oboru. Souviset to může i s tím, že se mu nepodařilo představit svou práci obdobně reprezentativní publikací, jakou se mohli vykázat někteří jeho současníci. Přesto bylo jeho dílo nemalé a dokázalo pozoruhodně propojit akade­mické působení s činností v památkové péči a rozsáhlou popularizační prací. Příborský rodák vystudoval práva a dějiny umění na vídeňské univerzitě (Institut für Ös­terreichische Geschichtsforschung), kde prošel moder­ním uměleckohistorickým školením profesora Maxe Dvořáka. Svá studia zde zakončil disertační prací o ital­ské gotické architektuře, Die gotische Architektur in Rom (1914), což je téma, které jej provázelo i v dalších letech. Podrobněji je rozpracoval do svého habilitačního spisu z roku 1921 s názvem Problémy gotiky italské.

V téže době začíná působit jako soukromý docent na nově založené Masarykově univerzitě a jeho přednášky z všeobecných dějin umění byly toho času realizovány v prozatímních prostorách Moravského zemského muzea. Vedle pedagogické praxe se od roku 1919 pohyboval v oblasti pa­mátkové ochrany a do roku 1926 zastával pozici zemského konzervátora při Státním památkovém úřadu pro Moravu a Slezsko v Brně. Památkářské kořeny, spjaté s původní profesí, se odrazily také na prvotních publikačních snahách Eugena Dostála. Pro Časopis Matice moravské se snažil zavést pravidelnou rubriku o památkové péči, nazvanou Ze studií státního památkového úřadu pro Moravu a Slezsko v Brně, nicméně jedním z mála příspěvků tohoto projektu se stala společná studie Eugena Dostála a Stanislava Sochora o románském kostele sv. Petra a Pavla v Řeznovicích (1921).

Změna v Dostálově akademickém působení přišla v roce 1927, kdy byl založen seminář dějin umění a v jeho čele stanul po získání mimořádné profesury právě Eugen Dostál. Mimořádnou profesuru obdržel ve stejném roce, řádným profesorem pro obor dějiny umění byl jmenován o dva roky později. Jeho úkolem se stalo vytvořit od základu organizační strukturu semináře a vybudovat potřebnou knihovnu. Funkci ředitele semináře dějin umění vykonával do roku 1940, kdy svou univerzitní dráhu uzavřel. Své působení na brněnské univerzitě ve třicátých letech završil funkcí děkana a proděkana filozofické fakulty (v akademickém roce 1937/1938 děkanem, v následujícím proděkanem). Působení Eugena Dostála v brněnském vysokém školství bylo ne­sporně zásadní a jeho role přitom byla srovnatelná s významnými osobnostmi akademické sféry druhé poloviny 19. století v jiných evropských městech, kde se obdobně budovala místní centra dějepisu umění. Záměr vybudovat i v Brně stolici dějin umění, byť v definitivní formě poněkud pozdě, přitom odpovídal nejen prvotním představám o nové univerzitě, ale souvisel i s obecněj­ší a intenzívně vnímanou potřebou po poznávání zdejšího kulturního dědictví. Zakladatelské působení Eugena Dostála v Brně bylo přitom provázeno nelehkými okolnostmi a obtížnými pod­mínkami, v nichž v českých zemích po roce 1918 vznikala nová institucionální základna i řady jiných oborů než jen dějin umění.

 BOROVSKÝ, Tomáš a NĚMEC, Jiří (ed.). Pod ochranou Kleió: historické obory na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. MUNI Arts 100. Brno: Masarykova univerzita, 2019. ISBN 978-80-210-9258-7. Dostupné také z: https://www.bookport.cz/kniha/pod-ochranou-kleio-5961/.