Zdeněk Kudělka

(1926–2000)
Výjimečná osobnost historika umění a pedagoga, na kterého jeho současníci a žáci vzpomínají jako na laskavého a otevřeného člověka, zaníceného badatele, stejně jako vstřícného a obětavého učitele. Zdeněk Kudělka se narodil v Brně, kde později vystudoval klasickou archeologii a dějiny umění pod vedením profesorů Alberta Kutala, Václava Richtera a Antonína Friedla v letech 1945–1949. Svou disertační práci věnoval tématu Sochařská výzdoba kostela sv. Jakuba u Kutné Hory a po studiu nastoupil na pozici odborného asistenta brněnské katedry dějin umění. Roku 1959 z ní však byl jako politicky nespolehlivý nucen odejít. Až po nějaké době získal zpět svou asistentskou pozici na olomoucké univerzitě, kde působil mezi lety 1963 a 1969. V roce 1969 mohl opět začít působit na brněnské univerzitě, kde se téhož roku habilitoval, v roce 1990 zde byl jmenován profesorem. Po roce 1989 se podílel na obnově semináře dějin umění, kde působil až do doby svého odchodu do penze.

Zdeněk Kudělka se odborně vydal ve stopách svého učitele Václava Richtera a výzkumná témata koncentroval zejména na oblast architektury – zejména románské, barokní a moderní. V začátcích své kariéry v padesátých a šedesátých letech však svými přednáškami, kritikami či novinovými glosami komentoval též současné výtvarné umění. Spolu s výtvarníky Karlem Hylišem, Jánušem Kubíčkem, Josefem Kubíčkem, Bohumírem Matalem, Pavlem Navrátilem, Vladi- slavem Vaculkou a historiky umění Petrem Spielmannem a Jaromírem Zeminou spoluzakládal uměleckou skupinu Brno 57. Stále větší význam ale v jeho profesním životě získával výzkum architektury spolu s pedagogickým působením. Na počátku publikační dráhy věnoval texty problematice manýristické architektury (K otázce manýristické architektury na Moravě, 1958, či Studie o italské manýristické architektuře, 1959), od níž posléze pokračoval k tématům barokním, kde mohl rozšířit dosavadní Richterův badatelský vklad.

Vedle drobných příspěvků, postavených na důkladném materiálovém výzkumu, dospíval během let k syntetičtějšímu pohledu na moravskou architekturu jak románského, tak barok- ního období. Roku 1972 vyšel článek Die Architektur des 17. und 18. Jahrhunderts in Mähren, který sestavil spolu s Václavem Richterem, v přehledových Dějinách českého výtvarného umění pojednal o románské i barokní architektuře a výzkum baroka završila jím zredigovaná monografie Umění baroka na Moravě a ve Slezsku (1996), na níž pracoval spolu s Ivo Krskem, Milošem Stehlíkem a Josefem válkou. Ve svých textech se Kudělka postupně vzdaloval abstraktně filozofickému přístupu svého učitele Václava Richtera a dospíval k materiálově věcné a striktně analytické metodě, založené na všestranném rozboru uměleckého díla.

Třetím podstatným pilířem Kudělkovy odborné profilace se stala architektura 20. století. V roce 1966 mu vyšla kniha o architektu Bohuslavu Fuchsovi a jeho habilitace se v roce 1969 opírala o práci Brněnská architektura 1919–1928, publikovanou o rok později pod stejným názvem. Dále se věnoval tvorbě Bedřicha Rozehnala a především Adolfa Loose (Činnost Adolfa Loose v Československu, 1973–1974). Podnětné úvahy o brněnské moderní architektuře sepisoval až do posledních let svého života, což dokládá například katalog výstavy Muzea města Brna O nové Brno (2000) nebo posmrtně publikovaný text do monografie o Vile Tugendhat (2001). Přístup Zdenka Kudělky charakterizovalo nejen úsilí o „přísnou a přesnou vědu“, ale také živý zájem o formování studentů. V obojím je znát jeho ztotožnění s tradičně definovaným výměrem dějin umění jako humanitní (humanistické) disciplíny, která zkoumá umělecké dílo se znaleckou akribií a s přihlédnutím k jeho jedinečnému tvaru a umělecké kvalitě. Toto zaujetí starším uměním se mohlo komplementárně opřít o jeho hluboké porozumění, respektive aktivní zapojení do problémů a provozu soudobého umění, které reflektoval jako teoretik a výtvarný kritik. Význam Zdeňka Kudělky spočívá i v tom, že se výrazně zasloužil o udržení kontinuity s předchozí generací, zejména s přístupem jeho učitelů Alberta Kutala a Václava Richtera (o kterém připravoval monografické pojednání a antologii jeho textů). Tuto tradici poté dále prostředkoval svým žákům, zejména Jiřímu Kroupovi, který završuje tuto pomyslnou linii „brněnské školy dějin umění“ až do současnosti.

BOROVSKÝ, Tomáš a NĚMEC, Jiří (ed.). Pod ochranou Kleió: historické obory na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. MUNI Arts 100. Brno: Masarykova univerzita, 2019. ISBN 978-80-210-9258-7. Dostupné také z: https://www.bookport.cz/kniha/pod-ochranou-kleio-5961/.

Prof. PhDr. Zdeněk KUDĚLKA, CSc

4.12. 1926 Brno – 18. 11. 2000 Brno

Zaměstnání:

Výběr z prací:

K otázce manýristické architektury na Moravě. SPFFBU F 2, 1958, s. 88–98; Studie o italské manýristické architektuře. SPFFBU F 3, 1959, s. 5–29; Ein unbekannter Entwurf Anton Ospels. Wiener Jahrbuch für Kunstgeschichte 20, 1965, s. 123–136; Bohuslav Fuchs. Praha 1966; Brněnská architektura 1919–1929. Brno 1967; Moderní architektura a památková péče. SPFFBU F 14–15, 1971, s. 311–315; Die Architektur des 17. und 18. Jahrhunderts in Mähren (spolu s V. Richtrem). SPFFBU F 16, 1972, s. 91–130; Činnost Adolfa Loose v Československu I.–II. SPFFBU F 17, 1973, s. 141–155; F 18, 1974, s. 7–32; Jan Santini a soudobý dějepis umění. Umění XXII, 1974, s. 207–210; K prostoru v architektuře. Umění XXV, 1977, s. 258–264; K možnostem ikonologie. SPFFBU F 25, 1981, s. 49–54; Pojetí obývaného prostoru u Adolfa Loose. Umění XXXI, 1983, s. 59–72; Brněnské paláce Christiana Alexandra Oedtla. SPFFBU F 28–29, 1984/1985, s. 7–18; Stavební vývoj románského kostela v Přibyslavicích. Umění XXX, 1982, s. 43–50; Počátky brněnského dómu sv. Petra a Pavla. Umění XLIII, 1995, s. 197–218; Přínos Bohuslava Fuchse brněnské architektuře dvacátých let. Bulletin Moravské galerie v Brně 49 (Výtvarné Brno 1918–1938), 1993, s. 88–93; Umění baroka na Moravě a ve Slezsku (spolu s I. Krskem, M. Stehlíkem a J. Válkou). Praha 1996; Metodologický přínos Václava Richtera. SPFFBU F 34–36, 1990–92, s. 21–31; Přínos Bohuslava Fuchse brněnské architektuře dvacátých let. Bulletin Moravské galerie v Brně 49, 1993, s. 88–93; Počátky brněnského dómu sv. Petra a Pavla. Umění 43, 1995, s. 197–218; Umění baroka na Moravě a ve Slezsku. Praha 1996 (spolu s I. Krskem, M. Stehlíkem a J. Válkou); O nové Brno. Brněnská architektura 1919–1939. Brno 2000 (spolu s Jindřichem Chatrným a L. Kudělkovou); Vila Tugendhat. Brno 2001.

Soupis prací:

SPFFBU, F 30–31, 1986/1987, s. 10–16.

Výběr z literatury:

J. Kroupa, Nad dílem Zdeňka Kudělky. SPFFBU F 30–31, 1986/1987, s. 7–9; J. Kroupa, Jubileum Zdeňka Kudělky. Umění XXXV, 1987, s. 180–181; Kdo je kdo v České republice 94/95. Praha 1994, s. 305; J. Kroupa, Prof. Dr. Zdeněk Kudělka (4. 12. 1926). Opuscula Historiae Artium F 40, 1996, s. 138–139; Kdo je kdo v České republice 94/95. Praha 1994, s. 305; J. Kroupa, Prof. Dr. Zdeněk Kudělka (4. 12. 1926). Opuscula Historiae Artium F 40, 1996, s. 138–139.

Nekrology:

P. Borský – D. Černoušková, Vzpomínka na profesora Zdeňka Kudělku. Zprávy památkové péče 61, 2001, s. 52–3. – L. Slavíček, In memoriam Zdeňka Kudělky. Bulletin UHS 13, č. 1, 2001, s. 17–18. – Kroupa, in: Opuscula Historiae Artium F 45, 2001, s. 7–9.